Adriatická skupina fíkovníků - jedny z nejlepších pozdních odrůd vůbec
- Vojtěch Machačný
- 10. 6. 2025
- Minut čtení: 4
Na českých stránkách, příp. e-shopech se často setkávám s tím, že se běžné (common) skupiny fíkovníků nazývají adriatickou skupinou. Problémem je, že to je absolutní nesmysl, který vůbec nevím, odkud přišel, respektive kdo s ním přišel. Adriatická skupina se totiž vůbec netýká toho, jestli fíkovník k opylení potřebuje vosičku Blastophega nebo ne. Jedná se o konkrétní a lehce rozeznatelné konkrétní odrůdy. Dnes se tedy pověnujeme tomu, které vlastně jsou ty adriatické fíkovníky.
Historie
Název "Adriatic" pochází spíše z USA, ale jak tomu už bývá, spousta věcí se díky globalizaci přejímá právě z USA, je to logické, když jde o největší trh, který ovládá 3/4 celého trhu na této planetě. Nicméně fíkovníky mají prapůvod v Malé Asii, a především díky Starověkému Římu se rozšířili do oblasti Středozemního moře, kde ji Římané úspěšně pěstovali. A právě v Itálii nejvíce zdomácněl fíkovník, který dostal v Itálii jméno Verdino. Pokud se vypravíte do Itálie, tak v zahradách běžných lidí nejčastěji naleznete dvě odrůdy – Verdino a Dottato. Obě odrůdy jsou ovšem velmi odlišné, a to v několika znacích.
Samozřejmě díky velké popularitě v Itálii se velmi rychle rozšířil i do USA, kam si Italové velmi rádi vozili svoje plodiny, které následně získaly popularitu i mezi místními obyvateli a jak to tak bývá, místní začali dávat této odrůdě svoje názvy jako JH Adriatic, Strawberry Verte, Texas Strawberry, Harry's Crete nebo White Madeira #1. Jak se odrůda šířila, tak lidé ztratili, odkud vlastně odrůdu získali, a tak vzniklo mnoho synonym. Samozřejmě díky epigenetickým mutacím se mohou lehce jeden od druhého lišit, nicméně původ mají velmi pravděpodobně v jedné Verdino odrůdě. Samotný název "Adriatic" má nejasný původ, ale velmi pravděpodobně vznikl získáním fíkovníku od Itala, který žil na východním pobřeží Itálie. Koneckonců Američané jsou mistři ve vytváření, co možná nejjednodušších asociací, pokud jde o slovní zásobu nebo vytváření nových názvů.
Jak poznat adriatické fíkovníky a co je dělá speciálními?
Naštěstí jde o velmi snadno rozeznatelné odrůdy. Během zrání fíků dochází ke změně barvy, kdy se z nezralé zelené stane šedá, fialová, žlutá, hnědá nebo něco mezi. Nicméně fíky z adriatické skupiny nikdy nemění barvu z nezralé zelené na nějakou jinou barvu ve zralosti, ale zůstávají zelené až do úplné zralosti. Ale pozor! Existuje vícero odrůd, které zůstávají zelené v plné zralosti, ale přesto sem nepatří. Je v tom tedy ještě něco dalšího.
Autentický adriatický fík má kromě zelené barvy slupky vysoce kontrastní jasně červenou barvu, která často vypadá a chutná po jahodách. Chuť je totiž hlavním ukazatelem toho, jestli jde o adriatickou skupinu nebo ne. Např. Ponte Tresa nebo moje oblíbené Paradiso (Baud) je vybarvené stejně, ale přesto do této skupiny nepatří, jelikož chuťově se velmi liší. Paradiso je nicméně hodně blízko, jelikož se jedná o "berry" fíky, ale Ponte Tresa je ovocnější "sugar" odrůda.
Další odrůdou, která je sem často mylně zařazována je Dalmatie. Dalmatie je mnohem větší, má jiný tvar a především texturu. Přesto ji kvůli barvě lidé často do této skupiny zařazují. Neustálá nová jména fíkovníků dělají z této skupiny jeden velký nepořádek a běžný člověk se pak těžko orientuje v tom, co vlastně kupuje. Pokud se chcete více vyznat v odrůdách fíkovníků, mrkněte na můj článek, týkající se synonym fíkovníků zde nebo se podívejte na seznam synonym odrůd fíkovníků zde.
Komerční potenciál
Původně byla tato odrůda pěstována jako komerční jako jedna vůbec z prvních, společně s Black Mission fíky v americké Kalifornii. Co z ní dělá zajímavou komerční odrůdu je fakt, že i když se sklidí fíky nedozrálé, pořád jde o vysoce kvalitní fíky. Můžete je sklidit zralé na 60 % a pořád si pochutnáte na velmi kvalitních fících. To je velmi pozitivní vlastnost nejen pro komerční pěstitele, ale i pro lid, kteří si chtějí užít doma vypěstované fíky, ale přicházející špatné počasí by jim mohlo zničit celou sklizeň.
Široká adaptabilita
Adriatické fíkovníky mají navíc nadprůměrnou mrazuvzdornost, což z nich činí spolehlivou volbu pro pěstitele v chladnějších pásmech (zóny 6-8). Tuto mrazuvzdornost doplňuje potenciál pro prodlouženou sklizňovou sezónu díky brebě.
Breba nejen prodlužuje období sklizně, ale adriatické fíkovníky také produkují brebu později než většina ostatních odrůd těsně před příchodem hlavní sklizně. Jde o pozdní odrůdy, ale jejich velká výhoda je, že dozrávají vysoce kvalitní fíky i na konci sezony, kdy už je chladné počasí, v tomto se jim vyrovná pouze Hivernenca fíky. Z mého pozorování navíc ukončují přecházejí do období dormance mezi posledními, což hodně pomáhá zrání fíků na konci sezony.
Vybírání odrůdy z této skupiny
Dle mého názoru nemůžete udělat chybu z jakoukoliv odrůdou z této skupiny, takže pokud máte možnost se dostat k nějaké odrůdě na seznamu adriatické skupiny, tak rozhodně neváhejte a kupujte. Pokud bych měl já osobně doporučit jednu odrůdu, tak je to jednoznačně White Madeira #1, která je dle mého názoru úplně nejlepší.
White Madeira #1
White Madeira #1, WM#1 nebo jednoduše WM-1 je pravděpodobně nejlepší fík, protože dokonale dozrává v jakémkoli podnebí. Lahodnou vyzrálou WM jsem sklízel i v listopadu, kdy už většina fíků nemá dostatek cukru.
Tuto odrůdu objevil Tam, nadšenec do fíků, v oblasti Washingtonu D.C. na zahradě řeckého gentlemana. Majitel před několika lety dostal od svého přítele z Madeiry několik zelených fíkovníků. Nyní jsou jeho stromy velmi staré.
Sám Tam mi k této odrůdě pověděl následující: „Tyto fíky byly extrémně sladké, džemové jako sušené datle a se sladkou, zralou jahodovou příchutí. Měly křupavou dužinu a také trochu křupavé na slupce. Chuť a textura byly extrémně dobré a byly o něco sladší než nejsladší fíky Smith, které jsem dosud jedl. Listy a plody jsou podobné mé odrůdě Black Madeira.“
Jíst fíky z WM je opravdu neskutečný chuťový zážitek a tato odrůda převyšuje ostatní v této skupině.
