Pro sběratele - další skvělé odrůdy od Monserrata Ponse, které byste měli vyzkoušet
- Vojtěch Machačný
- 17. 6. 2025
- Minut čtení: 12
Sbírka Monserrata Ponse je pravděpodobně nejznámější a zároveň nejdostupnější sbírkou fíkovníků vůbec. Odrůdy se dají poměrně snadno sehnat, jelikož jde o nejdiskutovanější sbírku vůbec. Pons je zároveň považován za vůbec největšího sběratele fíkovníků, i když tyto informace obvykle nebývají úplně přesné. Jeho sbírka se nachází na španělském ostrově Mallorca a údajně by měla obsahovat okolo 700 odrůd fíkovníků, což je skutečně obdivuhodná sbírka. Zajímavou jeho sbírku dělá především její rozmanitost. Sám Pons totiž sbírá skutečné rarity z celého světa. Pokud se rozhodnete Vaší dovolenou strávit právě u něj, tak můžete objevovat fíkovníky od Japonska přes Čínu až do Středomoří. Nejzajímavějšími jsou ovšem jeho fíkovníky objevené právě na ostrově Mallorca, kterým se budeme věnovat v tomto článku. Jde o fíkovníky, které popisuje ve své knize "Les Figueres A Les Illes Balears". Jedná se o 454 stránkovou knihu, která má i anglický překlad, nicméně ten se špatně shání. Abych ulehčil práci s hledáním, rozhodl jsem se přeložit několik odrůd, které dle mého názoru stojí za zvážení a připojím k nim i svoje zkušenosti. Na první pohled se totiž většina odrůd může zdát lákavou, nicméně nejsou často vhodné do našich podmínek, příp. nejsou ani pozitivně popisovány samotným Ponsem. Kniha rozhodně stojí za koupi, obzvlášť pokud mluvíte španělsky nebo katalánsky. Je v ní mimo odrůd mnoho informací a rad, týkající se samotného pěstování fíkovníků.
Důležité je zmínit, že data zrání, která k jednotlivým odrůdám připojím jsou data zrání na ostrově Mallorca. Sám mám již vyzkoušené, že některé odrůdy skutečně dozrají v rozmezí, jaké uvádí sám Pons, některé dokonce i dřív (fíkovníky jsou často velmi konkrétní na místo a podmínky, ve kterém budou nejlépe prospívat), ale obecně je potřeba počítat se zráním zhruba o 2-4 týdny později. Obzvlášť u nezkušených pěstitelů. Obecně bych tyto odrůdy doporučil spíše sběratelům, proto taky titulek tohoto článku, ale neznamená to, že člověk se zájmem o fíkovníky nemůže uspět a neměl by proto číst tento článek. Naopak mu může rozšířit obzory a třeba najde i vysněnou odrůdu pro svojí zahradu. Jinak už jsem dříve dělal článek o odrůdách od Ponse, na které se těším. Ty zde nenajdete, proto doporučuji přečíst i starší článek.
Bányols
Breba: Neprodukuje brebu
Maincrop: 8. září - 12. října
Jde o zajímavou odrůdu, o které toho ale moc nenajdete, respektive nenajdete mnoho lidí, kteří by ji pěstovali. Dle mých zkušeností jde o celkem odolnou odrůdu vůči dešti, což potvrzuje i Pons. Pomáhá především i tvar, kdy jsou fíky pyriformní nebo spíše oválného tvaru, díky čemuž se voda nedostává do oka fíku. Slupka navíc neabsorbuje vodu. Chuť je výborná, jde o zajímavé "berry" fíky. Dalším pozitivem je silná schopnost rhizogenze, díky čemuž se fíkovník jednoduše množí. Co může být jeho mínus je u nás pozdní zrání, což je naopak ve Středomoří spíše ceněná vlastnost. Pod mými komentáři vždy najdete popis z Ponsovy knihy.
"Popsaný fíkovník se nachází v Son Mut Nou, Llucmajor; vysazený jako řízek a získaný z oblasti Alaró mým dobrým přítelem Pau Tomásem z Es Bonanza.
Dobře vyvinutý fíkovník s hrdou, širokou a velmi hustou korunou, s velmi tmavým, velkým olistěním a vysokým ročním přírůstkem. Je středně produktivní, se střední dobou sklizně a velmi snadnou rhizogenezí.
Fíky jsou pyriformní, mírně vejčité, asymetrické a ne příliš jednotné velikosti. Slupka je hnědozelená, tenká a jemná, s četnými silnými prasklinami a malými, zřídka bělavými skvrnami. Dužnina je načervenalá, šťavnatá, ale ne příliš sladká; nažky ve velkém množství, střední velikosti. Vyznačují se vysokou odolností vůči transportu a dešti a také proti otevření ostiolu, což jsou vlastnosti, které je potřeba vzít v úvahu u odrůdy, která dozrává tak pozdě.
Listy jsou většinou trojlaločné a málokteré jsou pětilaločné, velké. Mají centrální lalok velmi velký na šířku a délku, velmi málo zastřižený a všechny s ostrým úhlem řapíku a málo patrnou chlupatostí na spodní straně.
Tato odrůda Bányols, původem z Alaró, se podle tradice zrodila v potoku na stejném panství Bányols, jehož majitelem byl v roce 1910 Ramón Fortuny. Když viděl dobrotu své úrody, když přinesla ovoce, fíkovník se rozšířil po celé oblasti a přilehlých oblastí."
Beat Ramon
Breba: 27. června
Maincrop: 22. srpna - 30. září
Tato odrůda by měla zajímat i obyčejné lidi, kteří neplánují sbírku fíkovníků, ale chtějí mít kvalitní odrůdu. Beat Ramon navíc produkuje brebu, což je velké plus. Pons v knize zmiňuje ještě jednu odrůdu, zvanou "Molla Vermella", která je v podstatě synonym této odrůdy. Obě dvě odrůdy jsou velmi kvalitní, jde o mnohem lepší/vylepšnou "Black Mission" odrůdu. Určitě mohu jen doporučit.
"Fíkovník se nachází v Son Mut Nou; ačkoli jsou velmi mladé, fíky více než odpovídají vlastnostem odrůdy.
Fíkovník dosahuje středního stádia růstu se zaoblenou korunou a poněkud hustými větvemi, není příliš produktivní, ale výrazně to vynahrazuje produkcí dvou úrod, jedné velkých fíků a druhé menších.
Fíky mají hruškovitý tvar, modročernou barvu, malý načervenalý krk a dlouhou červenou stopku, která se na začátku a konci zbarvuje do světle zelena. Jsou symetrického tvaru a jednotné velikosti. Dužnina je červená, chutná s bohatými, středně velkými nažkami. Slupka je středně silná a mírně popraskaná. Mají nízké procento párových plodů a abnormálních útvarů.
Jsou poměrně odolné vůči dešti, přepravě a otevírání ostiol a dají se poměrně snadno oddělit.
Listy jsou většinou trojlaločné, s menším počtem celých listů a několika pětilaločnými listy, s pilovitým okrajem, mírně výraznými a ostrým úhlem řapíku.
Odrůda Beat Ramon neboli Ramona, jak se jí také říká, pochází z Manacoru a je biferní odrůda, kterou lze považovat za pododrůdu Albacoru."
Bergunya
Breba: Neprodukuje brebu
Maincrop: 17. září - 23. října
Bergunya spadá do skupiny fíkovníků zvaných "Hivernenca", což v překladu znamená zimní fíky. Jde tedy o velmi pozdní odrůdu, kterou bych doporučil spíše zkušeným sběratelům nebo max. někam na jih Moravy. Bergunya má menší fíky než běžné odrůdy spadající do této skupiny. Celá tato skupiny se vyznačuje pozdním zráním, ale i top kvalitou v již zhoršujícím se počasí.
"Popsaný fíkovník je zasazen v Son Mut Nou v Llucmajoru. Řízek pro nás z Estellenca sehnal náš přítel Mateu Riera, který se v těchto místech narodil a vyrůstal.
Fíkovník střední velikosti, ačkoli v sadech a ohradách, kde se pěstuje, dosahuje dobré velikosti a lepšího vývoje; vysoká koruna a lehké větve se středně velkým olistěním; dobrý roční růst a střední výnos, stejně jako období sklizně.
Fíky mají hruškovitý tvar, jsou symetrické, ale proměnlivé velikosti, mají fialovou a tmavě zelenou barvu, s intenzivně načervenalou dužninou, s velkým počtem nažek, jsou střední velikosti a mají velmi málo abnormálních útvarů. Mají snadné oddělení stopek a středně snadno se loupou. Jsou velmi odolné vůči otevírání ostiolu. Mají střední odolnost vůči přepravě a vysokou odolnost vůči dešti a rose.
Listy jsou většinou pětilaločné, méně často trojlaločné, s velmi dlouhým řapíkem, sotva znatelným ochlupením na spodní straně a tupým úhlem řapíku.
Odrůda Bergunya pochází z Banyalbufaru. Estelrich nazýval odrůdu synonymem pro "Hivernenca", se kterou má velkou podobnost, ale v Banylbufaru a okolních oblastech lze odrůdu lokalizovat a pozorovat odlišné od Hivernency pomocí deskriptorů plodů, listů, agronomických a biologických vlastností, které odhalují některé významné rozdíly v odrůdě, jako je špičatější tvar fíků, menší rozměry a hmotnost a větší odolnost vůči otevírání ostiol a tenčí a jemnější slupka. Co se týče listů, Bergunya má převážně pětilaločné a Hivernenca má převážně trojlaločné."
Blava (flor)
Breba: 15. června
Maincrop: 17. srpna - 8. září
Když jsem na tuto odrůdu narazil úplně poprvé, myslel jsem si, že pochází z Bratislavy kvůli názvu. Brzy jsem ale zjistil, že s Bratislavou nemá vůbec nic společného. Upřímně mě tato odrůda vůbec neohromila. Kvalita fíků je za mě slabá, řekl bych i nejslabší v tomto článku. Nicméně zraje brzo, jde o ranou odrůdu a to i u nás, proto na tomto seznamu je a pokud dostane lepší podmínky než u mě, tak může fungovat.
"Strom nacházející se v Son Mut Nou, Llucmajor, mateřský fíkovník se pěstuje v Miner, Llucmajor, majetek mého učitele a přítele Josepha Sacarése i Mulet. Odrůda popsaná v "Les Figueres Mallorquines" (Rallo, Rosselló, Sacarés; 1995). Velmi málo známý biferní fíkovník.
Fíkovník má velmi dobrý vývoj koruny, střední vzrůst, ale silné větve, nepříliš protáhlé, ale velmi robustní. Má vysoký produktivní výnos a středně snadnou rhizogenezi, stejně jako období sklizně.
Fíky (breba) jsou spíše pyriformní a fíky (maincrop) mají spíše turbinovitý tvar a s definujícím deskriptorem odrůdy, kterým je asymetrie fíků ve velmi vysokém procentu, i když pměrně jednotných rozměrů. Mají snadnou abscizi stopky a středně snadno se loupou. Slupka je tmavě modročerné barvy, středně silná a jemné struktury, s načervenalou dužninou, sladká a chutná, s velkým množstvím středně velkých nažek. Poměrně snadno se oddělují, mají malou odolnost proti dešti, střední odolnost proti otevření ostiolu a nízkou odolnost při přepravě.
Listy jsou většinou trojlaločné a v menší míře jednolaločné, s pilovitými okraji, pevnými a výraznými zuby a ostrým úhlem řapíku.
Odrůda Blava je pojmenována podle barvy fíku, tmavě černá, a především spadlé na zem navozují pocit namodralého koberce viditelného z dálky.
Estelrich v roce 1910 uvádí jinou odrůdu se stejným názvem "Blava", která nemá nic společného s popsanou odrůdou".
Calderona
Breba: Pouze v lepších letech
Maincrop: 22. srpna - 12. října
Předchozí odrůda byla nejhorší odrůdou v tomto článku. Caldeona je naopak nejlepší, pokud vezmeme v úvahu všechny vlastnosti. Je to celkem raný fíkovník, který má vynikající chuť. Spadá do skupiny "berry" fíků. Chuťově jsou zde i lepší kandidáti, ale žádný nezraje tak brzo. Jde i o poměrně osvědčenou odrůdu mezi ostatními sběrateli. Vřele doporučuji.
"Popsaný fíkovník se pěstuje v Son Mut Nou, zsadil jej jako řez dobrý přítel Mateo "Meló", zahradník, a mateřský fíkovník pěstuje v Mineru Josep Sacarés y Mulet.
Strom má velmi kulatou, téměř kulovitou korunu, vysoce vyvinutou a vitální, husté olistění a je velmi plodný. , s velkými a nápadnými fíky, s rozloženou dlouhotrvající sklizní. Roční přírůstky jsou jedním z nejvýraznějších, a to jak v průměru, tak v délce.
Fíky jsou pyriformní, velké a nápadné, velmi dobrého kalibru, sytě černé barvy, jsou dosti symetrické, ale také rozměrově velmi variabilní. Mají středně silnou a drsnou slupku. Slupka je v bazální části červenohnědá, což je charakteristický znak této odrůdy. Mají obtížnou abscizi stopky a středně snadno se loupou. Dužnina je tmavě červená, sladká a velmi chutná.
Jsou měkké konzistence, málo odlné vůči transportu, dobrou odolností proti dešti a střední odolnosti proti otevření ostiolu.
Listy jsou trojlaločné a v menším množství celistvé, dosti velké, s málo nápadným ochlupením a s tupým úhlem řapíku.
Odrůda Calderona pochází z Felanitx a nazývá se tak kvůli svému tvaru podobnému malému kotlíku."
Coll De Dama Bordissotenca
Breba: Neprodukuje
Maincrop: 1. září - 14. října
Pons u této odrůdy uvádím, že je jednou z nejpozdnějších Coll De Damas vůbec. Mně naopak ale vždy dozrává mezi prvními Coll De Damas. Jde o zajímavého "křížence" Coll De Dama fíku a Bordissot Blanca fíku. Takový dojem z fíku je a odtud i jeho název. Jinak jde o naprostou špičku, co se chuti týče.
"Popsaný fíkovník se pěstuje v Son Mut Nou, i když je příliš mladý na to, aby mohl spolehlivě vytvářet specifické deskriptory. Matečný fíkovník je vysazen v sa Torre de Motorriés, Sineu, odkud pochází.
Strom má dobrý vývoj a pozoruhodnou sílu. Koruna je zaoblená a hustá s olistěním, má krátký růst jednoletých výhonů, nepříliš výrazný a střední období sklizně.
Fíky jsou více urceolovité než pyriformní, středně velké, zelenožluté barvy, tvaru symetrické, ale rozměrově proměnlivé, s červenou, šťavnatou dužninou, s téměř neexistující stopkou, slupka je tenká, středně hrubá. Vyznačují se malou snadností loupání, snadným sejmutím stopky, malou odolností při přepravě, střední odolnosti proti dešti a odlepení. Jsou velmi podobném "bílým" Bordissotům, ale dospívají později a nemají tolik sklonů k tvorbě badoků.
Listy jsou pětilaločné a v menší míře trojlaločné, mají velmi málo výrazné zoubkované okraje a mají ostrý úhel řapíku.
Odrůda pochází ze Sineu a nazývá se Coll De Dama Bordissotenca pro svou podobnost s každouz odrůd, které jí daly jméno: Coll De Dama a Bordissot."
Cosme Manyo
Breba: ve vydařených letech
Maincrop: 12. září - 24. října
Tato odrůda rozhodně není pro začátečníky. Jde skutečně o raritu vhodnou čistě pro sběratele. U nás je hodně pozdní a náročnější na pěstování. Vyžaduje hodně slunce a tepla. Fíky jsou ale vynikající.
"Fíkovník rostoucí v Son Mut Nou, Llucmajor, původem z Llucmajoru, ale tak málo pěstovaný a známý, že jsme v oblasti Llubi našli jedinou odrůdu.
Fíkovník dosahuje poměrně vysokého stupně vývoje s ročním růstem vyšším než u mnoha jiných odrůd, hustými větvemi a hustým olistěním s výraznou přítomností uzlových výběžků na kmeni a větvích; vysoce symetrickou, zaoblenou korunou; střední produktivitou a dlouhým obdobím sklizně.
Fíky jsou peckovité, mírně hruškovitého tvaru, u báze zploštělé, dobré velikosti, atraktivní a elegantní, bez abnormálních útvarů nebo párových plodů, symetrického tvaru a jednotné velikosti. U krku jsou zelenožluté a u ostioly purpurově zelené. Dužnina je jasně červená, velmi chutná a velmi sladká, s bohatými středně velkými nažkami a krátkou stopkou, kterou je obtížné odlupovat. Mají silné, znatelné praskliny a pokožka je tvrdá, ale tenká a jemná. Snadno se loupou. Dozrávají velmi pozdě, což je činí velmi ceněnými. Jsou odolné vůči dešti, přepravě a a odlupování, ale velmi citlivé na otevírání ostioly.
Listy jsou většinou celokrajné, v menší míře trojlaločné, s mírně zoubkovanými okraji a ostrým úhlem řapíku.
Odrůda Cosme Manyo pochází z Llucmajoru, kde ji do kultivace zavedl jistý Cosme Manyo, odtud její název. Estelrich cituje a popisuje tento fíkovník 16. října 1908."
Del Sen Jaume Gran
Breba: Neprodukuje
Maincrop: 2. září - 16. října
Další chuťově fantastická odrůda, která je ale pro většinu lidí u nás příliš pozdní a má vysoké nároky na teplo, aby vůbec nasazovala plody. Každopádně pro sběratele mohu jen doporučit.
"Fíkovník se nachází v Son Mut Nou v Llucmajoru, ačkoli řízek pochází z Artá, kde roste matečný fíkovník.
Fíkovník se dobře rozvíjí a prospívá zejména v úrodných, hlubokých půdách, ale v chudých půdách se jeho stav výrazně zhoršuje. Má hustou, zaoblenou korunu a produkuje jedinou, poměrně hojnou, rozloženou a dlouhotrvající úrodu poměrně velkých a atraktivních fíků. Tyto vlastnosti optimalizují sklizeň pro čerstvou spotřebu a činí z fíkovníku odrůdu hodnou dalšího rozšiřování a pěstování.
Fíky jsou peckovité, poměrně zploštělé a asymetrické, zespodu nazelenalé a nahoře světle hnědé, velké a atraktivní. Dužnina je tmavě červená a má vynikající chuť. Slupka je jemně popraskaná, silná a na dotek poněkud drsná. Snadnou se loupou, ale obtížně se oddělují od stopky. Jsou velmi odolné vůči dešti a rose, přepravě a středně odolné vůči otevírání ostiol. V závislosti na klimatických podmínkách jsou více či méně náchylné k odlupování.
Listy jsou většinou trojlaločné, málo celokrajné, s velmi mírně zubatými okraji a ostrým úhlem řapíku.
Odrůda Sen Jaume Gran pochází původně v Manacoru a Artá, kde byla známá a pěstovaná ke konci minulého století. Název pochází z antroponymu Sen Jaume Gran, které označuje staré mallorské polní dělníky, moudré a zkušené znalce venkovského a zemědělského světa."
De N'Amorós
Breba: Neprodukuje
Maincrop: 5. září - 16. října
Pokud se vám na první zdá, že půjde znovu o "Hivernencu", tak nejste tak daleko od pravdy. Pravděpodobně ji má v jednom z rodičů. Jde totiž o semenáč. Listy má jiné, ale fíková podobnost tam rozhodně je. Vysoce kvalitní fíky, které ale znovu zrají poměrně pozdě.
"Fíkovník nacházející se v Cugulutxu, jehož majitelem je Bernat Contesti, na kterém rostou čtyři exempláře stejné odrůdy, všechny se stejnou vitalitou.
Fíkovník má pěkný vzhled, velkou sílu a růst, má zaoblenou korunu, silné větve a velmi husté olistění. Je velmi plodný, vhodný pro chov hospodářských zvířat, má střední dobu sklizně a plodí poměrně pozdě.
Fíky jsou malé, hruškovitého tvaru, mírně kuželovité, symetrického tvaru a jednotné velikosti. Nemají žádné abnormální útvary ani párové plody. Jsou fialové barvy se světle zeleným krkem. Dužnina je tmavě červená, sladká a šťavnatá. Slupka je silná, se širokými, velmi výraznými prasklinami. Je obtížné je oddělit od stopky středně snadno se loupou. Mají pevnou konzistenci, neovlivňuje je déšť a rosa, jsou velmi odolné vůči otevírání ostiol a transportu a jsou náchylné k odlupování.
Listy jsou většinou trojlaločné, méně často pětilaločné, se špatně výraznými okraji, malým ochlupením na spodní straně listu a tupým úhlem řapíku.
Odrůda De N'Amorós pochází z panství Can Amorós, odkud je pojmenována. Její majitel, Tomeu Contesti, narozený na začátku minulého století, ji znal odjakživa. Pěstovala se ze semen v ohradě s opunciemi a díky svým vlastnostem, které se tak dobře hodí pro chov ovcí, ji rozmnožil na své farmě v Cugulutxu."
Ull de Perdiu
Breba: Zřídka
Maincrop: 25. srpna - 28. září
Ull de Perdiu je zajímavý hlavně kvůli tvaru fíku, díky kterému dobře odolává dešti. Navíc má zavřené oko, což výrazně zamezuje praskání fíků. Velmi chutné fíky s velmi jemnou "berry" příchutí.
"Fíkovník se nachází v Es Palmer, v oblasti zvané "Sa Barrala" v Camposu, kde je známý a pěstován. Různé odrůdy mají v závislosti na pěstební oblasti stejný název, Ull de Perdiu.
Strom má pěkný vzhled, je středně silný, s hustými větvemi a poměrně hustým olistěním, zaoblenou a poměrně plochou korunou, poměrně krátkým ročním růstem výhonků a středně dlouhou dobou sklizně. Obvykle plodí fíky (brebu), někdy i v dobrém množství, ačkoli jej nelze považovat za biferní fíkovník.
Fíky jsou peckovité, mírně hruškovitého tvaru, velké a žlutozelené barvy, téměř bez praskání, nebo alespoň s tlustým, ale sotva znatelným podélným praskáním. Jejich velikost je velmi variabilní a tvar symetrický. Epidermis je středně silná, velmi tenká, dužnina je perleťově oranžová, ne příliš sladká, ale šťavnatá, a má středně velké nažky v normálním počtu. Na ostiole mají drobné šupiny s narůžovělou aurou připomínající oko koroptve. Mají abnormální útvary s nízkým procentem a vyšším procentem párových plodů (8-10 %). Mají snadnou abscizi stopky a obtížně se loupou. Jsou odolné vůči dešti a rose, středně odolné vůči přepravě, velmi odolné vůči otevírání ostiolu a velmi náchylné k odlupování.
Listy jsou většinou trojlaločné, s menším počtem pětilaločných, s mírně zvlněnými okraji, malým ochlupením na spodní straně listu a tupým úhlem řapíku.
Odrůda Ull de Perdiu, známá a pěstovaná na mnoha místech ostrova, vděčí za svůj název, jak jsme již uvedli, přítomnosti červeného kruhu v distálním póru, který připomíná oko koroptve."
Shrnutí
Toto jsou odrůdy, které jednoznačně doporučuji, především sběratelům, ale mnoho z výše zmíněných odrůd může fungovat i začátečníkům. Existuje ale víc odrůd od Ponse, které by mohly mít potenciál. Jsou to tyto:
Andreva
Bel Coll - lepší breba než maincrop
Blaveta - 2 - Campos
Borda Barraquer
Brocalet
Caport Cull Negra - možný synonym s CDD Roja
Carabasseta - synonym pro Marseillaise, ačkoli tento strain má větší fíky než Marseillaise
Bec de Perdiu
Cucurella
Dels Ermitans
Negra Primerenca - velmi raná odrůda
Martinenca Rimada
Paratjal Rimada
Pél de Bou
Sarda - pravděpodobně pojmenovaná CDD
Santmartina
Verdal
Odrůdy, které ale rozhodně nedoporučuji jsou následující:
Bermesca - nudný "honey" fík
Bordissot Rossa - praská a to hodně
Carlina Negra
Cuiro de Bou - praská, velké oko
De Bou - velké oko, špatná odolnost vůči dešti a má celkově zvláštní tvar
De La Plata (Campanera) - fíky nezvládají dozrát, aby nepraskly
Del Bisbe - kdyby měla jiný tvar, tak by mohla fungovat, poměrně raný, chuť je průměr
De Son Quartera - krásně fíky, ale chuť je slabá, navíc předčasně opadávají, než jsou zralé. Jinak by chuť asi nebyla špatná, ale předčasná sklizeň kazí chuť.
D'En Manel - synonym pro Grise de Saint Jean. Pons píše, že je vodnatý, s čímž souhlasím. Lepší sehnat francouzský Grise de Saint Jean.
Mare de Déu - souhlasím s Ponsem s vodnatostí, ale upřímně si myslím, že v horkém suchém podnebí může velmi dobře fungovat.
Matasoldats - tuto odrůdu jsem kdysi sehnal kvůli ranosti. Pons píše, že fíky nejsou dobré a hodí se akorát jako krmivo pro prasata. Je to škoda, ale souhlasím, tohle je příšerná odrůda
Komentáře